| Zpravodaj občanského sdružení "Olomoučtí kolaři" (OKO) | číslo 1/2001 |
Když jsem se na tomto místě ohlížel za rokem 1999, naše občanské sdružení bylo v plenkách
a za hlavní hmatatelný úspěch jsem pokládal úpravu poškozeného úseku chodníku pod přejezdem
pod železnicí v ulici "U Ambulatoria" na společnou stezku pro cyklisty a chodce.
I když šlo o úsek krátký, šlo o kritické místo a zlepšení bylo citelné. Letos může být OKO
opět spokojeno. Podařilo se obnovit pravidelné investice města Olomouce do cyklostezek
a bylo také vyslyšeno přání, aby byla přednostně řešena nebezpečnost křižovatek na
Velkomoravské a průjezd podél Velkomoravské. Stavba se sice neuskutečnila v plném rozsahu,
ale to nelze nikomu vyčítat - podél části chodníku na Velkomoravské, kudy měla vést stezka,
byl olomouckou teplárnou rekonstruován parovod, a prodloužení stezky směrem k Baumaxu
(hlavně "obejití" zastávky u učiliště Dopravních staveb) brání nedokončené vypořádání
dědictví jednoho z pozemků. Tyto problémy ale budou časem vyřešeny a podstatné je,
že byly upraveny přejezdy přes křižovatky Velkomoravská x Rooseveltova a
Velkomoravská x Schweitzerova. Např. ze sídliště Povel je možné vjet do křižovatky od
Zenitu z tzv. "malé Schweitzerovy" (viz foto)
a pokračovat bezbariérově nejen do města,
ale i k Moravance, na Rokycanovu, příp. k Baumaxu. Lze tak bezpečně překonat křižovatky
a úseky, na kterých došlo podle záznamů Policie ČR od 1. ledna 1990 do 30. září 1999 ke
29 vážným nehodám cyklistů!Ukazuje se jasně, jak užitečné bylo sledování nehodovosti,
sčítání cyklistů a stálá komunikace s městem Olomouc.
V minulém roce OKO ale dosáhlo nejen výstavby nových cyklostezek. Podařilo se uspořádat také velmi úspěšné cyklovýlety (na nejúspěšnějším 263 účastníků), doplnit sčítání cyklistů z roku 1999 o údaje z některých dalších částí města a pokročit v kampani "Bezpečné cesty do škol". Za to patří upřímný dík všem členům a příznivcům, kteří k tomu přispěli už jenom tím, že se k nám hlásí a především pak výboru OKO. Poděkování patří také městu Olomouci, především celé Radě města a zejména radnímu Pavlu Andršovi, který se stará právě o podporu cyklistické dopravy.
V. Raclavský
I výhled na letošní rok vypadá dobře. Město Olomouc opět ve svém rozpočtu počítá s penězi
na cyklistickou infrastrukturu. Pokud se neobjeví neočekávané překážky, bude mezi ulicemi
Domovina a Rokycanova vybudován nechráněný železniční přejezd a bude upravena neoficiální
stezka podél tratě Olomouc-Senice (mezi areály Mila a Plynáren). Tím vznikne významné
propojení, které umožní vyhnout se provozu na Rooseveltově a projet od nádraží, případně
od Čechových Sadů až na sídliště k Werichově po bezpečných a málo frekventovaných ulicích,
příp. cyklostezkách.
Olomoucká
síť bezpečných tras pro kola tak utěšeně houstne, a to je i impulsem k novému
projektu, který chystáme - 1. vydání pře-hledné cyklomapy města. Na vydání mapy
se budeme snažit získat prostředky z grantů a při její přípravě bu-deme
potřebovat i pomoc Vás čtenářů v podobě názorů a tipů - viz článek "Cyklomapa
pro každý den" na straně 2. Budeme samozřejmě pokračovat také v osvědčených
cyklovýletech, plánujeme celkem čtyři. Podstatné také je, že Město Olomouc
počítá v rozpočtu na letošní rok se 600 tis. Kč. na drobné úpravy pro cyklisty
(přejezdy přes křižovatky, krátké spojky apod.) a očekává naše - samozřejmě
pečlivě zdůvodněné - návrhy. I o tom bude řeč na Valné hromadě a na setkání s
veřejností v Divadle hudby "Já mám kolo, kdo má víc".
Všichni jsou vítáni nejen na těchto akcích, ale i na členských schůzkách.
Pětku nebo jedničku? Vloni na podzim vyšel Osel č. 4 a mnozí se určitě těšili na prosincové číslo 5. Závěr roku byl ale ná-ročný a výbor OKO musel dát přednost např. vyúčtování loňských a psaní nových grantových projektů. Nové číslo jsme se rozhodli vydat už pod číslem 1, i když jsme do něj v podobě rubriky Oslovinky zařadili část přílohy připravené na Silvestra.
V. Raclavský
V poslední době můžeme
zaznamenat každý rok utěšené přírůstky do rodiny cykloturistických map. Co ovšem
u nás zatím chybí je cyklomapa pro každý den. Pomalu ale jistě totiž přibývá i
upravených cyklostezek ve městě Olomouci a jen ti největší fandové si mohou být
jisti, že znají každý nový metr. Cyklostezky navíc nejsou vždy propojené, ale
existují už např. dobré spojky po méně frekventovaných a tím bezpečnějších
komunikacích, které nejsou všeobecně známé a které mohou často kvalitní
propojení dobře nahradit. Každý známe dobře trasy, po kterých se pohybujeme
každý den, ale jakmile se vydáme do jiné části města, tak se může snadno stát,
že se držíme hlavních ulic, abychom spolehlivě trefili. O cizincích (byť jen ze
sousedního okresu) ani nemluvě. Zdravý selský rozum potvrzený zahraničními
zkušenost-mi říká, že cyklostezka nebo bezpečná trasa, o které ví jen polovina
lidí, má jen poloviční hodnotu. V mnoha cyklisticky vyspělých městech je proto
samozřejmou součástí podpory cyklistické dopravy také vydání městské cyklomapy.
Náš spolek by chtěl tuhle mezeru vyplnit a snaží se na to získat prostředky z grantů města v oblasti životního prostředí. Součástí cyklomapy by měly být nejen existující cyklostezky, ale právě také doporučené málo frekventované trasy, které mohou posloužit stejně dobře, a také doporučené trasy, po kterých lze z jedné cyklostezky na jinou přejet. K tomu budeme potřebovat i Vaše zkušenosti a znát Vaše názory. Znáte-li nějakou dobrou zkratku nebo užitečný fígl, jak se vyhnout frekventované ulici a přesto pohodlně dosáhnout cíle, neváhejte a napište co nejdřív na adresu redakce. Chceme také přehledně vyznačit místa nejčastějších nehod cyklistů, aby každý věděl, kterým místům je lepší se vyhnout. Vyznačeny budou také olomoucké cykloprodejny, služby pro cyklisty, informační centra a důležité orientační body. Samozřejmostí bude vyznačení návaznosti na regionální cyklotrasy, jejich průběh městem lze totiž z přehledných cykloturistických map jen obtížně vyčíst. Legenda bude vícejazyčná, aby mapa mohla posloužit i zahra-ničním cykloturistům a případně je zlákat k delšímu pobytu ve městě při průjezdu po Moravské či Jantarové stezce. První verzi mapy bychom chtěli připravit v průběhu března a dubna, pak ji dáme každému zájemci k dispozici k připomínkám, abychom vychytali "mouchy". Budeme ji samozřejmě konzultovat i s Policií ČR a dopravními odborníky. Podaří-li se získat peníze, vyjde už na podzim a od příští sezóny se na ni můžeme těšit!
V. Raclavský
O kampani "Bezpečné cesty do škol" jsme psali už opakovaně. Díky podpoře Nadace VIA
jsme v roce 2000 uskutečnili rozsáhlý průzkum na několika olomouckých školách.
Jeho výsledky byly v něčem očekávané, ale v něčem docela překvapily. Určitě potěší,
že z 2,5 tisíce dotázaných žáků má téměř 95% vlastní kolo a 78% na něm jezdí alespoň
jednou týdně. Do školy jezdí na kole alespoň někdy ovšem jen 12%, přitom by chtělo
jezdit 57%. Jen 13% má přilbu. Pro další spo-lupráci v rámci projektu se jeví jako
perspektivní ZŠ TGM ve Velké Bystřici, kde jezdí na kole denně 80% žáků a do školy
dojíždí na kole 16%. Z městských škol nej-více do školy dojíždějí na kole studenti
Gymnázia Hejčín (7%) a jinak využívají nejvíce denně kolo žáci ZŠ Řezníčkova (66%).
Podrobné informace najdou zájemci ve zprávě "Olomouc na kole 2000"
a také na besedě pro veřejnost
"Já mám kolo, kdo má víc".
Kromě uvedených škol, vytypovaných na základě výsledků průzkumu, chceme určitě spolupracovat také s SOU farmaceutickým v Černovíře. Jen náhodou jsme se dozvěděli, že tamní ředitel Ing. Šubert se v rámci možností snaží vycházet kolařům vstříc. Mezi studenty není mnoho denně dojíždějících, protože většina bydlí na internátě, přesto jim škola vyhradila prostor pro odstavování kol v oploceném areálu pod dohledem školníka. O cyklistiku ovšem mají zájem i někteří studenti na internátě, kterým škola vyhradila jednu z místností jako kolárnu. V Černovíře je vidět, že se nevymlouvají na problémy. Ty ale samozřejmě existují - jakmile škola vyhradí obvyklé místo pro odkládání kol, tak za ně ručí. Kolárna v budově se skleněnými "lítačkami" také není ideálním řešením a ani příjezd po Sokolovské nepůsobí nejbezpečnějším dojmem, také křižovatka na Gorazdově náměstí je pro cyklisty podle našeho průzkumu vysoce riziková. Dohodli jsme se proto s p. ředitelem, že se škole bude náš spolek v rámci kampaně "Bezpečné cesty do škol" snažit pomoci se získáním peněz na jeden uzamykatelný přístřešek pro kola, společný pro internát i denní dojíždění, že budeme zvát jejich studenty na cyklovýlety a že také vyvoláme jednání ke zlepšení bezpečnosti hlavních příjezdových tras ke škole. Na obrázku je vidět vtipné řešení uzamykatelné úschovy kol alespoň pro zaměstnance, prostým "oplocením" výklenku ve fasádě. Vyplatí se to - při naší návštěvě v lednu se do školy dopravovali nejméně tři zaměstnanci na kole.
V. Raclavský
| * * * Pozvánky * Pozvánky * Pozvánky * * * |
| * Cyklo(turistické) akce v regionu * |
Před pár měsíci se mi do rukou dostala zajímavá knížka o osudech vynálezů a jejich tvůrců. Kromě jiného mě zaujala kapitola o vynálezci Karlu Fridrichovi von Draisovi (1785 - 1851) a jeho vskutku tragickém osudu. Své vynálezy nedokázal prosadit a uznání se mu dostalo až po smrti. Vybral jsem pro vás zkrácenou pasáž o vynálezu, jehož mladší bratříčci se stali nedílnou součástí našeho každodenního života:
... Stejně málo úspěšný byl Drais se svým "běhacím kolem" (drezína), skutečným předchůdcem jízdního kola. Chyběly pouze pedály s řetězovým převodem. Všude, kde se kolo objevilo, setkalo se však s výsměchem.
Po tuhých bojích získal Drais přece jen na svůj vynález patent. Při různých veřejných
předváděních budil sice se svým kolem všeobecnou pozornost, ale současně se mu vždy a
všude vysmáli. Časopis "Journal de Paris" ho v roce 1818 označil jako roztomilého blázna,
jehož vynález je leda tak "dobrý do muzea".
Draisův životopisec Hermann Ebeling poukazuje navíc ještě na neuveřejněný rukopis z knihovny Trinity College v Cambridgi, obsahující referát, který byl v roce 1837 přednesen členům jedné učené společnosti (Vojenské akademie?). Některé tam obsažené pasáže by mohly být stejně dobře napsány dnes: "Ale tak jako je tomu u každého pozoruhodného vynálezu, zvedly se brzy hlasy rozhořčení proti jízdním kolům. Staré dámy pokřikovaly: "Jsou to bláznivé vehikly". Bylo zcela přirozené, že to staré dámy říkaly, neboť staré dámy neumějí na kole jezdit. (...) A následovaly další nepříjemnosti. Když cyklisté jeli po chodníku - což samozřejmě neměli dělat - připletli se do cesty dětem nebo se děti připletly do cesty jim a to rozzlobilo rodiče a chůvy. Nebo se neopatrní a nepozorní jezdci střetli s tlustými lidmi a všichni tlustí lidé a staré dámy volali, že kola zabírají na chodníku příliš mnoho místa. Bylo to přirozené, neboť už tak jako tak byly chodníky úzké (...). Policie, podporovaná tlustými muži, nočními hlídači a starými dámami, velcí mužové, chudina, ministři Jeho Veličenstva a také koně, ti všichni se spojili, aby kola zničili. Kdo by takovému náporu odolal?"
Drais se bezútěšnou situací trápil tolik, že propadl alkoholu a začal trpět stihomamem. Zaplavoval úřady obviňujícími dopisy, jejichž tón se dramaticky zhoršoval. Desátého prosince 1851 je prohlášen za bezprávného a krátce nato umírá.
Jsme rádi, že doba přece jen trochu pokročila a cyklisté už (většinou) nejsou terčem zloby porážených chodců. Věříme také, že naše úsilí o rozšíření cyklistické dopravy nás nepřivede do blázince, případně do protialkoholní léčebny a nedopadneme jako nešťastný baron.
Vybral a upravil: J.M.
| * Soutěž * KDO JE KDO ? * Soutěž * |
|
|
|
Na fotografiích vidíte členy výboru OKO. Vaším úkolem je určit, v jakém pořadí jsou na fotkách zachyceni Václav Dostál, Zdeněk Jirout a Jaroslav Mikšaník. Trochu jsme vám úkol ztížili tím, že fotky jsou už poněkud staršího data. Své odpovědi můžete zaslat na adresu OKO do 15. 3. 2001 (poštou, e-mailem). A jaké výhry jsou pro vás přichystány? Kdo správně identifikuje všechny tři činovníky OKO, tomu budeme po celý rok 2001 zasílat Drátěného osla zdarma (a možná ještě něco navíc). Smolařům, kteří se netrefí ani v jednom případě, nabídneme cenu útěchy - za zvýšený poplatek 500 Kč členství v OKO a s tím související využívaní všech členských výhod. Malou nápovědu najdete v následujícím článku.
Mnozí z vás měli možnost se na schůzkách nebo cyklovýletech osobně seznámit se členy výboru OKO. Málokdo ale může říci, že tyto činovníky zná dokonale. Proto jistě přivítáte naši snahu poodhalit roušku tajemství a seznámit vás s několika zajímavostmi z jejich osobního života. Věříme, že náš příspěvek bude otištěn a bude tak potvrzen demokratický duch redakční rady Drátěného osla.
O Václavu Dostálovi je všeobecně známo, že se až úzkostlivě vyhýbá fotografování a
jakékoliv publicitě. Většinou si lidé myslí, že je to dáno jeho skromností a ostýchavostí.
Jak jsme zjistili, ke svému chování má jiný (a mnohem pádnější) důvod. Začátkem dubna
minulého roku (byl romantický jarní podvečer) projížděl Václav na kole Smetanovými sady.
Na křižovatce uviděl hlouček vandalů, kteří cloumali dopravní značkou s cyklistickými
ukazateli a pokoušeli se ji vyvrátit. Toto jednání Václava velmi rozhořčilo a jménem
Olomouckých kolařů je vyzval k okamžitému ukončení jejich nepřípustného jednání.
Agresivní opilci se vysmáli jeho výzvě, vrhli se na něj a uštědřili mu několik ran pěstí.
Václav prozíravě simuloval bezvědomí a poté v nestřeženém okamžiku vyskočil na kolo
a odjel. Doprovázely ho nenávistné nadávky a vyhrůžky ("..ty kolařskej zmetku, my si tě
najdeme"). Není tedy divu, že o několik dní později na cyklovýletě Václav své boule
a podlitiny maskoval čelenkou a tmavými brýlemi. Podařilo se nám ho vyfotit až na
několikátý pokus, a i na této fotce pohotově zakrývá zbytek obličeje kapesníkem.
Ani další člen výboru, Jaroslav Mikšaník, nemá příliš chuti nechávat se fotit.
Někteří členové OKO mu totiž vyčítají, že dělá kolařům jen ostudu a stydí se za něj.
Příčinou nevole je Jaroslavovo kolo (postarší odřený favorit s berany otočenými vzhůru)
a také jeho nesportovní oblečení (jezdí většinou v džínách a zásadně bez cyklistické
přílby). Radikálové mu dokonce chtěli zakázat účast na cyklovýletech OKO. Zachránilo ho
pouze to, že byl občas jediným člověkem, který znal podrobně projížděnou trasu,
a proto ho museli mezi sebou strpět. Není tedy divu, že Jaroslav si toto pohrdání
vynahrazuje jiným způsobem. Stal se zpěvákem ve známé hard - rockové kapele "O.K.aři",
kde vystupuje pod pseudonymem Jerry Seepey. Náš fotograf zachytil Jaroslava ve chvíli
trumfu po bravurním odzpívání úderné písně Bicykl, která se rázem ocitla na předních
příčkách hitparády. Její chytlavý refrén "Cykl, cykl, bicykl, na ten jsem si navykl"
vyvolává vždy bouřlivou odezvu a po patnáctém opakování neomylně přivádí všechny
fanoušky do extáze.
Informace, které se nám podařilo zjistit o Zdeňku Jiroutovi, jsou natolik závažné a šokující, že je zveřejníme až po ověření z dalších, (na alkoholu) nezávislých zdrojů.
Každého pořádkumilovného kolaře rozčilují jedinci, kteří si okolí (cyklo) turistických
tras či stezek pletou se smetištěm a bez zábran zde odhazují obaly od potravin, prázdné
láhve apod. Snad už tito lidé jsou natolik vyčerpaní, že nejsou schopni tuto "zátěž"
dopravit k nejbližšímu odpadkovému koši? Jenže i v místech, kde jsou koše od sebe vzdáleny
jen několik metrů, se často povalují odpadky na zemi. Je tedy zřejmé, že problém je jinde
a že se musí začít s výchovou těchto nepořádníků.
Tento fakt si uvědomili i v Olomouci a rozhodli se tento nešvar řešit novátorským způsobem. Na místech s vysokou frekvencí cyklistů a chodců (křižovatka tř. Kosmonautů a Vejdovského u okresního úřadu) byly odpadkové koše zabudovány přímo do cyklostezky!
Více nám prozradil informovaný pracovník nejmenované organizace (který si přál zůstat v anonymitě). "Ty kolaře to prostě musí přímo trknout, že mají odhazovat odpadky do koše. Naše řešení má sice ještě některé dílčí nedostatky (o vyčnívající nádobu se občas přerazí i slušný cyklista), ale to víte - Když se kácí les, létají třísky". Můžeme tedy jen ocenit úsilí lidí, kteří se rozhodli zlepšit vzhled našeho města i za cenu možného nepochopení. Podle posledních zpráv se experiment osvědčil a koše se začnou zabudovávat i do ostatních cyklostezek (na přehledných přímých úsecích se zvažuje umístění přímo do středu stezky). Předpokládá se, že tímto krokem výrazně poklesne počet (nepořádných) cyklistů.
Tuto stránku připravili externí dopisovatelé
Kmenový člen "Olomouckých kolařů"požívá všech práv a povinností podle stanov (možnost volit
a být volen do výboru OKO, dostává zdarma vnitřní zpravodaj sdružení a ostatní materiály, je zván na všechny
akce sdružení, obdrží členskou legitimaci atd.). Členský příspěvek činí 150* Kč
(pro studenty a důchodce v poloviční výši).
Rodinný příslušník člena OKO (plnoplátce) se může stát členem OKO za poloviční poplatek,
případně příznivcem bez poplatku.
* Na únorové valné hromadě bude podán návrh na snížení poplatku na 100 Kč pro plnoplátce.
Příznivec "Olomouckých kolařů" - platí snížený příspěvek, dostává zdarma vnitřní zpravodaj sdružení
a další materiály a je zván na všechny akce sdružení. Příspěvek pro příznivce je 100 Kč
(pro studenty a důchodce v poloviční výši).
| * * * Anketa * Anketa * Anketa * * * |
| * * * Důležité! * Důležité! * Důležité! * * * |
Výbor OKO
Cykloprodejny podporující vydávání "Drátěného osla"
| Děkujeme Městu Olomouc a Nadaci VIA za finanční podporu. DRÁTĚNÝ OSEL - vnitřní zpravodaj občanského sdružení "Olomoučtí kolaři", Haškova 14, 783 51 Olomouc-Sv. Kopeček. Pro členy a příznivce OKO zdarma, pro ostatní k dostání v omezeném množství v partnerských cykloprodejnách. Redakce: členové výboru OKO. Redakce vítá pozvánky na zajímavé akce, tipy na výlety, popisy vyzkoušených cykloturistických tras a ostatní příspěvky z oblasti cyklistiky. |
|
|