Logo časopisu

Nepravidelný občasník občanského sdruľení "Olomoučtí kolaři" (OKO) číslo 1/2003

 
 
 
 

Pár slov na vysvětlenou....

Po zhruba roční odmlce se zase znovu setkáváme na stránkách Drátěného osla. Část cyklistické veřejnosti, která byla zvyklá čerpat informace o nás pouze z tohoto zpravodaje, mohla nabýt dojmu, ľe jsme utlumili naši činnost. Pravda je taková, ľe pokračujeme v našich aktivitách s neztenčenou intenzitou - pouze jsme napřeli naše síly tím směrem, kde jsme to povaľovali za nejdůleľitější. Pravidelné vydávání DO je časově i finančně poměrně náročné a občas se nám nepodařilo zveřejnit pozvánky na naše akce v dostatečném předstihu. Skupinové foto z výletu do Babiččina údolíTaké jsme tím poněkud znevýhodňovali naše členy a příznivce, kteří platili příspěvky a přitom dostávali stejný informační servis jako běľná veřejnost. A tak jsme minulý rok začali vydávat dvoustránkového Oslíčka, kterého zasíláme pouze členům a příznivcům OKO. To ale neznamená, ľe bychom se zatáhli do ulity a přestali komunikovat s veřejností. Většinu pozvánek zveřejňujeme v měsíčníku INFO, MF Dnes, Olomouckém dni, Elefantu, v Českém rozhlase Olomouc a dalších rádiích, na plakátech v cykloprodejnách, na naší internetové stránce atd. Kdo tedy chce, ten se k potřebným informacím dostane. V tomto čísle DO jsme se ve zkratce pokusili nastínit, s jakými problémy se setkává rozvoj cyklistické dopravy ve městech a jaké existují moľnosti jejich řešení. A pokud DO čtete poprvé, získáte i hrubou představu o tom, co všechno děláme. Příjemnou a bezpečnou jízdu na kole Vám přejí   členové výboru OKO.

Zpět na začátek

Evropský týden mobility a Den bez aut

Jak jste se uľ moľná dočetli v denním tisku, na plakátech apod., Statutární město Olomouc se připojilo k mezinárodní kampani, jejímľ cílem je povzbudit zdravý ľivotní styl a chování slučitelné s myšlenkou trvale udrľitelného ľivota, zvýšit uvědomění občanů o dopadech dopravy na ľivotní prostředí. Tato kampaň se nazývá Evropský týden mobility (ETM) a bude probíhat ve dnech 16. aľ 22. září. ETM není zaměřen proti automobilové dopravě jako takové, ale spíše se vhodným způsobem snaľí kladně ovlivnit dopravní chování všech občanů, poskytnout lidem příleľitost k procházce, jízdě na kole a nabídnout lidem příleľitost ke znovuobjevení svého města a pamětihodností ve zdravějším a přátelském prostředí. Kampaň vyvrcholí Evropským dnem bez aut v pondělí 22. září. Program ETM najdete dále, na tomto místě otiskujeme pouze informace o Dni bez aut a doprovodných akcích.

Pondělí 22.9. - Evropský den bez aut

Zpět na začátek

Pobaltský piknik

"Příští jednání můľe být klidně u Vás v Olomouci", Mapka trasypovídá mně srdečně manaľer z partnerské firmy z Porýní, "však já jsem byl v Africe, já jsem na divočinu zvyklý". Jen velmi obtíľně vysvětluji, ľe NDR není jediným kusem světa, který se trochu za posledních pár let změnil k lepšímu. Proč si všichni myslí, ľe jsme kdovíjak zaostalí? Ovšem - po pravdě - co si myslíme my o těch, kteří ľijí víc na východ neľ my? Do Itálie se jezdí k moři, do Rakouska lyľovat, do Holandska za byznysem, ale o Litvě, Lotyšsku a Estonsku nevíme skoro nic. A tak jsme se s několika přáteli rozhodli, ľe zkusíme Pobaltí trochu poznat - způsobem nejpřirozenějším, tedy putováním na kole.
Cesta tam
Z Olomouce jsme se vydali ve dvou skupinách. Ti na čas bohatší jeli přes Opavu (kde přespali) do Katowic, my druzí jsme vyrazili teprve další den vlakem do Bohumína a na svých oslech jsme tedy vyjeli aľ na samých hranicích s Polskem. Cesta vede totálně průmyslovou krajinou (ne nepodobnou té, která je na naší straně hranice - na Ostravsku), jen různé reklamní cedule a firemní štíty snad na kaľdém domě naznačují, ľe v Polsku drobný byznys vzkvétá i v menších obcích. Přestoľe je neděle, je potřeba jet opatrně, neboť na polských silnicích platí právo silnějšího moľná drsněji neľ u nás. Zejména řidiči MHD jsou obvykle (jak jsem pochopil z několika adrenalinových dopravních situací) psychicky narušení jedinci. V Katowicích jsme se po 85 kilometrech v tropickém vedru sešli s druhou skupinou a odjeli nočním vlakem do 640 km vzdálených Suwalek, které leľí pouhých 30 km od hranice s Litvou. Polské dráhy obvykle umoľňují přepravu kol pouze na představku prvního nebo posledního vozu s dozorem cestujícího, nicméně tentokráte jsme měli štěstí: náš vlak za určitých okolností vozí zavazadlový vůz a tato konstelace právě nastala.
Nazítří jsme tedy vjeli na území Litvy. Ukázalo se, ľe silnice - alespoň hlavní tahy - nejsou zdaleka tak špatné, jak popisují různí průvodci. (Pokud ovšem nezvolíte nějakou zkratku nebo odbočku do zapadlé vesnice - to se můľete rázem ocitnout na štěrku - viz foto). Navíc jsou obvykle dost široké, zvláště ty nové (nezřídka spolufinancované EU), provoz na nich je velmi malý a Litevci jezdí většinou slušně... Prostě nebyl důvod necítit se bezpečně.
Litva poprvé: Podél ruských hranic k moři
Marijampolé, prvním skutečném městě za hranicemi, jsme směnili peníze (moľno i za české koruny) a doplnili zásoby. Zároveň to byla první příleľitost ke kontaktu s místními. Litevci jsou velmi přátelští, zvědaví a komunikativní. Kdekoli jsme zastavili, vľdycky nás hned obklopily děti a koukaly na tu atrakci (cirkus na oslech), dospělí se vyptávali odkud jsme a jesti něco nepotřebujeme. Litevština je dost zajímavý jazyk, vzdáleně příbuzný s tím naším: Takový med je "medus", cukr "cukrus" a děkuji zní "děkuji". Co je obzvlášť milé, Litevci stejně jako my pouľívájí čárky a háčky nad písmeny. (Není divu - za časů Jana Husa skutečně měli zastoupení na Karlově univerzitě). Z cizích jazyků někteří umějí německy, někteří se učí anglicky, ale naprostým základem porozumění je ruština. Tou umí všichni a dobře (pochopitelně), a tak jsem ocenil, ľe jsem se tu ruštinu musel kdysi učit i já - moľnost povídat si s místními byla velkým obohacením, zaľitek setkávání s nimi ve mně převyšuje ostatní dojmy z cesty. Dalších několik dní jsme projíľděli zemědělským krajem, cesta nám ubíhala zvláštním litevským tempem. Stavení, zahrada, 3 km pole, stavení, zahrada 3 km pole, stavení.... a tak dál několik dní po sobě. Jen cyklista má čas zjistit, ľe tato nekonečná a klidem prosáklá krajina, v níľ ľije více čápů neľ lidí, má své skutečné kouzlo, které moľná vysvětluje velkou duši pobaltských národů. Tak jsme projeli Pilviškiai, @akiai, minuli ruský Sovětsk (na druhém břehu širokého Nemunu), následoval Pagégiai, Juknaičiai, @iluté aľ jsme pátý den cesty po 430 km na oslech konečně dorazili k našemu prvnímu hlavnímu cíli: Před námi leľelo moře...
Kurská kosa (Neringa) a Litevská riviéra
V rybářské obci Kintai si najímáme loďku, která nás přepraví i s koly skrze Kurský záliv na Neringu - 20 km vzdálený poloostrov oddělu-jící Kurský záliv od Baltského moře. Neringa se táhne z ruského Zeleno-gradsku aľ k litevské Klaipedě (od níľ ji dělí asi kilometr moře), měří asi 100 km, široká je od 400 m po 4 km. Rozkládá se zde národní přírodní park (památka UNESCO) zajímavý především svými písečnámi dunami. Parkem vede výborná cyklostezka.
Mezi Neringou a Klaipedou, historickým hanzovním městem, převáľí cestovatele trajekt. Dvacet kilometrů na sever na sever se nachází Palanga, významné přímořské letovisko: městečko plné obchůdků a stánků se suvenýry, s typickou lázeňskou kolonádou, která vás zavede na kilometry dlouhou pláľ hustě obsazenou slunícími se turisty z celého Pobaltí a přilehlé části Ruska.
Zpět do vnitrozemí k Vrchu kříľů
koupáním v moři, jsme se vydali opět hluboko (cca 120 km) do vnitrozemí, směrem k městu @auliai a především k Vrchu kříľů, který leľí nedaleko od něj. Je to ľivý památník zvláštní litev-ské zboľnosti: malý kopeček, osázený tisíci kříľi různých velikostí, pro-vedení a mate-riálů. Kříľe se na hoře objevily spontánně a poutníci přinášejí stále další.

(Pokračování příště)  Roman Solich, člen OKO

Zpět na začátek
* Akce pořádané "Olomouckými kolaři" *

CYKLOSTEZKAMI OLOMOUCKA

Sobota 20. 9. OKOLO OLOMOUCE
Start v 9.30 hodin z Horního náměstí (od radnice)
Pohodový cyklovýlet ke Dni bez aut pro širokou veřejnost. Trasa v délce 40 km vede po zajímavostech Olomouce a okolí (m.j. navštívíme běľně nepřístupnou parní vodárnu v Černovíře). Cestou malé občerstvení, sponzorem akce je Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, pojišťovna Olomouc.
Trasa: Olomouc centrum - Černovír - Horka - Křelov - Topolany - Nedvězí - Olomouc. Vhodné i pro méně výkonné cyklisty - trasu je moľno zkrátit a vrátit se zpět domů.
Sobota v říjnu (pravděpodobně 4. 10.): DRAHANOVICE
Sraz v 10 hodin na Horním náměstí (u radnice)
Jiľ tradiční akce spojená s posezením na zahradě v Drahanovicích a opékáním špekáčků - určená zejména členům a příznivcům OKO a jejich přátelům. Přihlásit na výlet se můľete buď osobně na členské schůzce, telefonicky nebo mailem. Na říjnové členské schůzce se rozhodne (podle počasí), jestli se výlet bude opravdu konat nebo se přesune. O výsledku schůzky budete informováni elektronickou poštou nebo si zatelefonujte členům výboru.
Sobota 13. 9. PĚ@Í VÝLET NA VRCHOL KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU
Jedná se o náročnější pěší výlet spolu s klienty Tyflocentra. Pojede se rychlíkem Praděd v 7.36 hodin z hlavního nádraľí v Olomouci. Sraz přímo v hale nádraľí pod odjezdy vlaků (u černého psa) nejpozději v 7.20 hodin. Přestupujeme v Hanušovicích, příjezd do Starého Města je plánován na 9.19 hodin.
Odtud se vydáme po modré turistické značce do Stříbrnic a pak do kopce kolem Adélina pramene aľ do sedla pod Králickým Sněľníkem. Dále po červené a ľluté značce k prameni Moravy a kolem Slůněte na vrchol. Odtud se stejnou cestou vracíme k Adélinu prameni zpět a po ľluté značce kolem turistické chaty do Stříbrnic a Starého Města. Délka trasy asi 25 km. Vracet se budeme vlakem v 18.30 hodin (příjezd do Olomouce ve 20.33), v případě nouze v 19.43 h. (příjezd 22.32 hodin). Nezapomeňte na náhradní teplé oblečení (i kdyľ bude v Olomouci teplo, na KS bude podstatně chladněji) a pevnou obuv.

 

* Evropský týden mobility v Olomouci *
Úterý 16.9.  Divadlo hudby - cyklus přednášek (téma č.1)  18,00
UDRŽITELNOST, ZDRAVÍ A DOPRAVA? NEMALUJTE ČERTA NA ZEĎ!
Přednáška s besedou o nudném tématu jako je udrľitelnost se zástupcem University Karlovy.
 
Středa 17.9.  Divadlo hudby - cyklus přednášek (téma č.2)  18,00
ZDRAVÍ - CO TO VŮBEC JE A CO MÁ SPOLEČNÉHO S DOPRAVOU?
Kaľdý chce být zdravý, někdo pro to něco dělá, ale "vo tom to není" říká KHS Olomouc.
 
Čtvrtek 18.9.  Divadlo hudby - cyklus přednášek (téma č.3)  18,00
GREENWAYS - ZELENÉ STEZKY VE SVĚTĚ A U NÁS. "ADOPTUJ SVOU GREENWAY".
Přednáška s besedou i o Moravsko-vinařských cyklotrasách.
 
Pátek 19. 9.  SEV MmOl Horka nad Moravou  sraz v 16,00 u mateřské školky v Horce
RODINNÝ CYKLISTICKÝ VÝLET DO LITOVELSKÉHO POMORAVÍ
Prohlídka přírodního hřiště, rybníku a hry v luľním lese pro celou rodinu součástí výletu.
Divadlo hudby - cyklus přednášek (téma č.4)  18,00
UDRŽITELNOST, ZDRAVÍ, DOPRAVA A EVANGELIUM!? CO TO SEM PLETETE?
Přednáška s besedou se zástupci České křesťanské akademie, Evropské křesťanské sítě ochrany ľivotního prostředí a University Palackého Olomouc.
 
Sobota 20.9.  Horní náměstí - orloj
CYKLOSTEZKAMI OLOMOUCKA - OKOLO OLOMOUCE  start 9,30
POHODOVÝ CYKLOVÝLET po zajímavostech města a okolí. Zvou Olomoučtí kolaři.
 
Neděle 21. 9.  Horní náměstí - orloj
NETRADIČNÍ PĚ@Í VÝLET OLOMOUCKÝM PODZEMÍM   sraz 9,00; 11,00 a 14,00
Pro velký zájem budou lístky v předprodeji na prohlídky v MIC Olomouc od 15.září.

Zpět na začátek

Velociped a jeho vývoj

Většina z nás považuje jízdní kolo za nedílnou a samozřejmou součást svého života. Ale zamysleli jste se někdy nad tím, jakým vývojem musely bicykly projít, než dosáhly dnešní podoby? Poodhrňme oponu času a nahlédněme do historie....
O prvenství vynálezu kola vedou spory četné země i města evropské pevniny. Nejčastěji bývá za jeho vynálezce označován Karel Ludwig Christian Drais ze Sauerbronnu v Bádensku. Ale jiľ dávno před ním sestrojil kolem r. l650 vozidlo poháněné lidskou silou norimberský hodinář Johan Hautzche. Že ani on nebyl první, dokazuje kresba na okně kostelíka anglické vesničky Stoke Poges. Neznámý maIíř tady kolem roku l643 nakreslil obraz anděla sedícího na dvoukolém vozidle jako na koni.
Také Francie ma svého vynálezce, kterým je mechanik de Sirvac. Vozidlo sestrojené na přelomu l8. a l9. stoleti nazýval "célerifere nebo céleripede" (rychlojízdný, rychloběľný). V slavnostním průvodu při korunovaci ruského cara Alexandra I. v r. l80l bylo moľno spatřit jednostopé vozidlo na dvou kolech poháněné pedály, řízené jeho vynálezcem nevolníkem Artamovem.
Obr.1Všechny stroje před Draisovým vynálezem byly postiľeny nepochopením současníků a potkal je osud mnoha jiných vynálezů. Přišly na svět příliš brzy, lidé ještě na ně nebyli připraveni. A tak teprve v r. l8l3 se "draisina", jak byl vynález nazýván, stala opravdu lidovým dopravnim prostředkem. Aby však nebylo sporům o vynález jízdního kola konec, objevily se téměř současně stejné stroje i v Anglii a Francii. Vynálezci tak vznikly potíľe s přiznáním patentu nejen doma v Německu, ale i v ostatních státech. Německé úřady přesvědčiI Drais propagační jízdou z Karlsruhe do @trasburku - ujeI ji za pouhé čtyři hodiny, ač pešky trvala nejméně 16 hodin. Jak drezina vypadala, ukazuje kopie dobové rytiny na obr.1. Způsob jízdy nejlépe dokládá citát tehdejších kronikářů. "Na těľkém dřevěném podstavci, opatřeném dvěma rovněľ dřevěnými koly. Připevněná jest poduška mající představovati sedadlo. Ruce jezdcovy spočívají při jízdě na tyči, jíľ lze řídit přední kolo. Aby se tento stroj uvedI do pohybu, nutno se odráľet nohama od země. Lze si představit, ľe jízda na tomto těľkém stroji, silně se otřásajícím při kaľdém nárazu, není ľadným poľitkem".
Draisovo vozidlo tedy zdaleka nebylo dokonalé a jízda na něm nebyla ľádnou slastí. Tělesná námaha, vynaloľená k jízdě na drezíně, byla značná a nijak neodpovídala ujeté vzdálenosti. I výkonný sportovec dokázal za hodinu ujet nejvýše 10 km, při stoupání se jezdec nemohI rovnat rychlostí ani průměrnému chodci. Přesto však kouzlo jízdy bylo silné a drezína se rychle šířila po ceIém světě. Von Draise však potkal osud mnoha vynálezců. Příjmy z patentu byly tak nízké a vyplaceny byly tak zřídka, že vynálezce zemřel r. 1851 v nouzi.
Přes neustálá drobná vylepšování, zejména v Anglii a v Americe, obliba dreziny časem opadla. Období její největší slávy trvalo asi 10 let, a pak se na ni pomalu zapomnělo. Přesto byla myšlenka jízdy na jednostopém dvoukolovém vozidle tak životaschopná, že jí nebyl určen zánik. Jízda na drezině totiž přinesla zkušenost, že jezdec může při jizdě z kopce položit nohy někam na rám a pokračovat v jizdě, aniž by se mu řídilo hůře, a že k udržení rovnováhy není vlastně nohou vůbec zapotřebí. A to byl první krok k nápadu využít nohou k pohonu předního kola pomoci šlapacích klik.
Kolem r. 1860 se dreziny se šlapacími klikami objevily skoro současně v Německu a ve Francii. Nejvíce proslavily výrobce kočárů z Paříže Pierra Michauxe, který se synem Ernestem a tovaryšem Lallementem postavil stroj nazvaný vélocipéde. Michauxův velociped (obr. 2) měl dřevěný rám a dřevěná kola s ocelovými obručemi, později byl doplněn i primitivní brzdou. Michaux tak zahájil novou éru ve stavbě a používání jízdních kol sériovou výrobou velocipedů značky Micheline. Velociped se stal senzací na světové výstavě Paříži v r. 1867, kde ho Michaux předváděl osobně.
Firma Michaux a Lallement byla první továmou vyrábějící kola na světě, ale velmi brzy zahájili výrobu kol další výrobci v Anglii. Odtud pochází i hanlivý název tehdejšího jízdniho kola boneshaker (kostitřas). Poptávka po velocipedech byla tak velká, že v Anglii vzniklo celé nové průmyslové odvětví pro výrobu jízdních kol. Vyráběly se velocipedy celokovové, rám byl z ocelových trubek a kola byla drátěná. Místo ocelových ráfků zde poprve začali používat úzké pryžové obruče, podobné "obutí kol' dnešních dětských kočárků. Kolem r. 1875 byl anglický velociped považován za nejlepší na světě. Drezina měla obě kola stejně velká a ani u velocipedu nebylo původně přední kolo o mnoho vetší než zadní. Na takovýchto kolech se však nedosahovalo větších rychlostí. Klikami se muselo otáčet velmi rychle, protože na jedno otočení klik se ujela dráha rovnající se obvodu kola. Při malém průměru předního kola to bylo velmi málo. Průměr předního kola se postupně zvětšoval až na proslulá vysoká kola (obr. 3), kterými se dosahovalo značných rychlostí.